Předběžná žádost o přijetí

Zase jsou před námi Velikonoce, ten každoroční svátek, který jako jediný přináší většině Čechů pokaždé hned čtyři volné dny: Velký pátek, víkend s velikonoční nedělí a moderně připojené volné pondělí. Pro někoho jsou Velikonoce oslavou jara, v židovství jsou připomínkou dávného vyvedení z egyptského zajetí, v křesťanství radostnou událostí ukazující k Bohu, který za ztracené lidstvo platí ne na dřevo, ale na dřevě, aby těm ztraceným lidem rozrazil dveře zpět domů. Každý z obyvatel
Domova vnímá Velikonoce svým vlastním způsobem, protože naši obyvatelé přicházejí z různých rodin, různých prostředí, různých sociálních vrstev a různých zvyků. Budeme se i letos snažit nabídnout každému z nich o Velikonocích empatii, blízkost, sváteční atmosféru. Lidé, kteří v našem Domově bydlí, mají problém s pamětí, orientací, komunikací – ale pořád jsou lidmi, a proto oni i jejich blízcí potřebují naději – ten daleko největší velikonoční atribut, který má své místo před všemi těmi vajíčky, zajíčky, kuřátky a pomlázkami. I v našem prostředí má své místo naděje. Naděje našich obyvatel, že za nimi přijde návštěva, naděje, že je čeká dobrý oběd, naděje, že pookřejí při vystoupení dětí, naděje, že je dnes třeba nebude bolet to či ono… Jsou to drobné každodenní naděje, ale přesto naděje. Ta velká naděje, ta naděje s velkým N, ta je obsahem Velikonoc – a i pro naše obyvatele a jejich rodiny a nás zaměstnance pořád platí, že paže toho, který má díry v zápěstích a díru v boku, paže toho, který zemřel a znovu žije, jsou doširoka rozpřaženy k objetí. I nás. I dnes.
Radostné Velikonoce!
Jan Vojvodík, ředitel